Arabista J. Čuřík: Lidé na území ovládaném IS se paradoxně cítí bezpečně

Lidé, kteří se ocitli na územích spravovaných Islámským státem, oceňují to, že po třech letech občanské války v Sýrii jim nový režim přináší řád a paradoxně i bezpečí, říká arabista Jan Čuřík v rozhovoru pro Studio Zet. Podle Čuříka se islamisté ještě letos zmocní i měst Palmýra, kde jsou významné římské památky, a největší metropole Aleppa. 

Džihádistická muslimská organizace Islámský stát již ovládá velké části Iráku a asi třetinu Sýrie. Její bojovníci začátkem týdne dobyli vojenské letiště prezidenta Bašára Assada v provincii Rakka na severovýchodě země. Na místě probíhají boje a syrská armáda přeskupuje své síly. Možný zásah proti Islámskému státu v Sýrii zvažují Spojené státy. 

Radikální hnutí, které vlády západních zemí i OSN označují za teroristickou organizaci, je v současnosti označováno za největší a nejbohatší militantní islamistisckou sílu na světě. Na konci června vyhlásili představitelé hnutí na dobytém území Iráku a Sýrie chalífát pod vedením Abúa Bakra Baghdádího. Toto zřízení však nebylo uznáno žádnou světovou zemí. 

Islámský stát, který si nárokuje náboženskou autoritu nad všemi muslimy na světě, v minulém týdnu zveřejnil video popravy amerického novináře Jamese Foleyho. Tento čin vyvolal ve světě diskuze o tom, jak by měl Západ reagovat na nárůst jeho vlivu.

Arabista Jan Čuřík mluvil ve Studiu Zet o strategii islámských radikálů i o přístupu západních zemí k občanské válce v Sýrii. 

 

Kdo jsou bojovníci Islámského státu? Odkud se rekrutují a jak jsou financováni?  

 

V zásadě je to neformální milice, která vznikla částečně rekrutováním lidí na syrsko-iráckém pomezí, především v oblastech středního a severního Iráku. Částečně využívají neformálních přátelských sítí, které nasávají lidi z dalších částí Blízkého východu a z Kavkazu - to znamená ze Saudské Arábie a především Jordánska, Maroka, z velké části Lýbie, Čečny a Dagestánu. A kromě toho mezi čtyřiceti až padesáti tisíci lidmi dnes figuruje dva a půl až tři tisíce občanů státu Evropské unie, Spojených států a Austrálie. 

Jsou a ještě dlouhou dobu budou z devadesáti procent financováni vlastní predátorskou technikou nebo prací v terénu. To znamená klasickými věcmi, které vidíte v civilních válkách - výpalným směřovaným vůči běžným lidem, vůči podnikatelům a únosy.

Paradoxně, když se dnes podíváte například do Mali, do severní Afriky, tak se dá říci, že radikální islamistické skupiny jsou z velké části financovány z Evropy. A to ne finančními dary od evropských muslimů, ale samotnými evropskými vládami. Protože výkupné, které pravděpodobně evropské vlády ještě platí za propouštění svých lidí držených v zajetí, dnes myslím tvoří desítky procent finančních zdrojů podobných organizací. Kromě toho jsou schopny těžit a základním způsobem zpracovávat a distribuovat ropné produkty a velmi okrajově jsou financovány soukromými donátory ze států Perského zálivu.

 

Jak byste tuto organizaci definoval, jak se propaguje? Jak se na ní dívají podle vás běžní obyvatelé, například ze Sýrie? Vnímají je jako osvoboditele?

 

Ne, to v českém prostředí vnímám jako absolutně zjednodušující pohled. Blízkovýchodní svět čítá tisíce názorů na to, co je Islámský stát, co za ním stojí, a o co reálně usiluje.

Když se podíváte například do dnešního Tuniska, tak je to jediný stát, kde arabské intifády z roku 2011 dokázaly položit základ slušného uspořádání společnosti. V Tunisku je dnes u moci islámsky orientovaná strana, jejíž mentor Rašíd Gannúší žil čtyřicet let ve Velké Británii a strana Nahda se za poslední tři týdny několikrát jasně a oficiálně vyjádřila, že Islámský stát je formace, která nemá co dělat na mapě Blízkého východu, přestože je to islamistická strana. 

Hlasy proti Islámskému státu zní velmi intenzivně od občanských aktivistů, od libyjských žen. Kamkoli se podíváte, tak vidíte, že tady jsou. Nicméně síla a strategie strachu doprovázená extrémním množstvím brutality vede k tomu, že lidé na územích spravovaných Islámským státem dokáží ocenit to, že IS paradoxně přináší velké bezpečí.

Umíte si představit, že po třech letech občanské války v Sýrii najednou máte někoho, kdo stanoví občanská pravidla a ta pravidla jsou jasně daná a myslím si, že lidé jsou v zásadě ochotni ten extrémní diskomfort, který přináší brutalita IS, vyměnit za pocit bezpečí v okamžiku, kdy ta pravidla skutečně respektujete. 

 

Bezpečnostní poradce Bílého domu Ben Rhodes naznačil možný útok Spojených států proti radikálním islamistům v Sýrii. Syrská strana ale upozorňuje, že jakýkoli úder proti islamistům musí být v koordinaci se syrskou vládou. Nedochází tady k trochu paradoxní situaci, že Asad získává zpět podporu Západu, který potřebuje zasáhnout proti šířícímu se vlivu islamistů?

 

Pevně věřím v to, že všichni představitelé států EU a Spojených států amerických si uvědomují, že příčina vzniku Islámského státu spočívá v drsném způsobu, jaký blízkovýchodní autoritářské vlády spravovaly své státy, Bašár Asad je na prvním čestném místě. Nemůžete vyhánět čerta ďáblem. 

Otázkou je, nakolik by jakási tichá aliance s Asadovou armáda mohla vojensky pomoci v boji proti IS. Zaprvé se domnívám, že tento fenomén není možné porazit vojensky, musí se mu čelit úplně jinými prostředky. Zadruhé syrská armáda a letectvo dva roky ukazují, že naprosto nečiní rozdíl mezi oponenty ozbrojenými a civilními.

V okamžiku, kdy by západní státy - a já si nemyslím, že to udělají - přijaly nataženou ruku syrského ministra zahraničí Mualima, tak opravdu vytvoří v Sýrii konfesní válku, která tam ještě není. Vytvoří ji proto, že sunnitské obyvatelstvo bude mít pocit, že jsou obětí šítsko-americké konspirace. 

 

Jaké jiné prostředky, než bomby máte na mysli?

 

Každá země by si měla udělat vlastní revizi toho, co obnášela její syrská a irácká politika za posledních deset nebo dvacet let. V případě České republiky je to velmi jednoduché, protože naše syrská politika neobnášela fakticky vůbec nic kromě deset let starých negociací o bývalém syrském dluhu. 

V případě Iráku si myslím, že by se Česko mělo samo jednou přihlásit k tomu, co v podstatě spoluzpůsobilo v roce 2003. Tedy k intervenci provedené způsoby, jakými byla provedená, s ideologií, kterou byla nesena. Nicméně se domnívám, že soukromé i nevládní instituce v západních státech by si měly, pokud mají zájem a prostředky, definovat maličký úkol, který mohou komunikovat s občanskou společností v Iráku a v Sýrii. 

V tomto případě bych upozornil na podle mého názoru výbornou práci českého archeologického týmu z plzeňské univerzity a Orientálního ústavu Akademie věd ČR, který čtyři až pět let pracuje v oblasti Kurdistánu na archeologických vykopávkách.  A pánové Nováček s Melčákem mají výbornou stránku, která se zabývá historickými památkami v Mosulu, které jsou dnes cílem extrémního ničení ze strany Islámského státu. Je dobré, aby každý měl drobný čin, kterým chce přispět a komunikovat s lidmi na místě a dát jim najevo, že IS není jediný horizont, který před sebou mají.  

 

Radikálové organizace Islámský stát v pondělí dobyli vojenské letiště v severovýchodní části Sýrie. Celkově tak ovládají téměř třetinu země. Jak předpokládáte, že se bude situace dále vyvíjet?  

 

V případě syrsko-iráckého konfliktu je velmi dobré se dívat na mapy, které zaznamenávají reliéf, terén, a ne politické hranice. Ty vám řeknou mnohem více. 

Změna konfliktu spočívá v tom, že se z původní severojižní osy (tzn. syrská válka, která souvisela na jedné straně s Tureckem, na druhé straně s jižně položeným Jordánskem) o devadesát stupňů obrátil a dnes funguje na západovýchodní ose. 

IS má bezpečnou zónu na syrsko-iráckém pomezí a teď má před sebou jednoznačný strategický cíl pro podzim a zimu tohoto roku, a to opět trojstupňovou strategií, kterou používá vůči městu Aleppo. Domnívám se, že se mu to povede. A myslím si, že předstupněm bude v následujících týdnech dobytí asi nejvýznamnější syrské letecké základny ve městě Palmira, ve kterém je zároveň významná římská památka. Je to relativně kousek od Rakky a směr výpadu evidentně směřuje na severozápad či západ ke Středozemnímu moři, kde fakticky v příštích měsících dojde k ústupu a definitivnímu rozpadu zbývajících částí syrské ozbrojené opozice a ke konfrontaci mezi IS a syrskou armádou. 

 

Minulý týden zveřejnilo islamistické hnutí video s názvem Vzkaz Americe, na kterém byla zaznamenána poprava novináře Jamese Foleyho. Podle islamistů šlo o odplatu za operace USA v Iráku. Jak jste toto sdělení vnímal?

 

Sdělení chápu jako součást mobilizační taktiky Islámského státu. Velmi dobře vědí na základě svých zkušeností z posledních měsíců, že potřebují rekrutovat stále další a další lidi. Padesát tisíc lidí je stále relativně málo na to, abyste dokázali spravovat dobyté území a myslím si, že velmi cynicky vědí, že jakýkoli americký útok přinese nárůst sympatizantů a dalších členů Islámského státu. 

 

Záznam rozhovoru s arabistou J. Čuříkem naleznete výše v článku. 

Zdroj: Zet

Arabista J. Čuřík: Lidé na území ovládaném IS se paradoxně cítí bezpečně Foto: Červnové demonstrace v Bagdádu Zdroj: ČTK

reklama

Další články

Youradiotalk.cz

Web Zet.cz se mění na Youradio talk.

Postupně rozšiřujeme naše zaměření a obsah zpravodajství a přidáváme další funkce. Informace o vysílání rádia ZET najdete na www.radiozet.cz.