Josef Věromír Pleva

Ladislav Kazda

Karel Čapek

Božena Němcová

Alois Jirásek

Jan Drda

Daniel Defoe

Marie Majerová

Marie Pujmanová

Anton Pavlovič Čechov

Jan Neruda

Svatopluk Čech

Ludvík Aškenazy

Zdeněk Štěpánek

Dalimil Klapka

Jiří Šrámek

Karel Höger

Boris Rösner

Petr Štěpánek

Josef Bláha

Vlasta Fabianová

Rudolf Hrušínský

Oldřich Musil

Jindřich Narenta

Jiří Mikota

Jaromír Spal

Jana Šulcová

František Němec

Vlastimil Fišar

Miroslav Částek

Jiřina Švorcová

Ladislav Trojan

Jiří Holý

Václav Voska

Marie Vášová

Čestmír Řanda

Milan Mach

Martin Růžek

Jan Pivec

Alois Švehlík

Dana Medřická

Klasika

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Čapek: Bílá nemoc

Karel Čapek (*9.1.1890 - †25.12.1938) 
napsal své protiválečné drama podle svých vlastních slov jako reakci na "konflikt ideálů demokracie s ideály neomezených a ctižádostivých diktatur". 
Dílo vzniklo nedlouho před vypuknutím 2. světové války v roce 1937; reaguje na současnou situaci v Evropě a předpovídá válku; je silně antifašistické, protiválečné a je plné symboliky. 
V jisté neidentifikované zemi se objevuje diktátor, který chce válku, ale zároveň s ním se objevuje strašlivá nemoc, která zabijí lidi. 
Touto nemocí onemocní i diktátor, jeden chudinský a mírumilovný lékař Galén nachází proti ní účinný lék. 
Nabízí diktátorovi, že ho vyléčí výměnou za mír... 
Bílá nemoc není ve skutečnosti tělesnou nemocí, ale představuje nemocnou mysl nakaženou ideologií fašismu a nacismu. 
V dramatizaci, kterou vydal Supraphon v roce 1982 na LP pod kat.číslem 1118 3131, 
účinkují skvělé herecké osobnosti jako např. Rudolf Hrušínský, Václav Voska, Boris Rösner, Dana Medřická, Martin Růžek, Alos Švehlík, Čestmír Řanda, Jana Šulcová a další

Česká umělecká próza

Z komentáře Václava Kamelského k původnímu titulu DV 15133 "Česká umělecká próza" vydanému v Supraphonu v roce 1961 a nyní vydávanému poprvé digitálně: 
Úsilí o živou literární výchovu spjatou se životem vyvolalo potřebu bohatšího fondu základních pomůcek. Patří mezi ně soubor gramofonových desek se základními texty našich literatur v interpretaci vynikajících umělců. Poslechem přiblížíme žákům ideovou a uměleckou krásu literárního díla. Přispějeme jím i k mnohostrannému rozvoji žákovi osobnosti a k výchově smyslů, citu, myšlení, představivosti, vůle. Poslechem posilujeme i estetické činnosti žáků: přednes, výraznou četbu, rozvoj jazykové kultury...Po ukázkách z poezie a dramatu seznámí se žáci i s ukázkami z prózy. Výběr čtyř výňatků má ukázat rozmanitost druhových forem (povídka, historický román, balada v próze, román z nedávné minulosti) a jistě vhodně doplní vlastní hodiny literatury...Ať si naši žáci uvědomí malý zázrak: jedna otáčející se deska - a prožíváme čtyři děje zobrazené spisovateli - čtyři životy z časově tak odlišných dob. Prožíváme je takřka společně s postavami, zásluhou veliké tvůrčí síly živého slova.

Z komentáře k původnímu LP albu DV 15163 Česká umělecká próza vydanému Supraphonem v roce 1963 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
Druhý výběr umělecké prózy, druhá část ve školní řadě GK obsahuje jednak kratší literární útvary (povídky a pověst), jednak výňatky z delších děl. Zvukové snímky jsou určeny pro literární výchovu šestého až devátého ročníku základní devítileté školy. Rozšiřuje se jimi dosavadní soubor umělecké prózy na gramofonových deskách, vydávaných Gramofonovým klubem pro literární vyučování. 
Plocha dvou gramofonových desek určovala rozsah a počet textů. Při jejich volbě se přihlíželo k četbě žáků, která je stanovena učebními osnovami z roku 1960. V souboru je především zastoupena mimočítanková četba, aby se v každém ročníku mohl uplatnit poslech některé ukázky při práci s díly mimočítankové četby. Vzhledem k praxi byly voleny z těchto děl jiné ukázky, než které byly pojaty do čítanek; lze jich využít v besedách, ve kterých se kombinuje rozhovor o domácí četbě žáků s poslechem, čtením a výkladem vybraných ukázek. 
Poslech ostatních próz, které žáci mají v čítankách příslušných ročníků, obohatí a zpestří možnosti práce s textem. 
Poslech uměleckého přednesu je nejenom osvědčeným prostředkem přímého citového účinu literaatury: rozvíjí také pozornost žáků ke zvukovým kvalitám jazyka a tím přispívá i ke tříbení výrazného, pěkného čtení a přednesu, i když žáci nebudou vedeni k napodobování profesionálních umělců. 
Tento druhý výběr se ve své druhé části věnuje ukázkám z tvorby Jana Drdy (Vyšší princip. Z knihy Němá barikáda (Závěrečná scéna prof. Málka), Ludvíka Aškenazyho (Dušan a generál. Z knihy povídek Májové hvězdy) a Karla Čapka (Dušan a generál. Z knihy povídek Májové hvězdy.)

Čechov: Újezdní Hamlet

Z komentáře k původnímu LP 1 18 1479 vydaného Supraphonem v roce 1974: 
Čechov znamená Čechův. Jeden Čechův dědeček byl Čech. Ač tyto věty zní jako citáty z čítanky pro druhou třídu základní školy nebo jako diktát z těsnopisu, jsou pravdivé. Nemají samozřejmě nejmenší zásluhu na tom, že Anton Pavlovič Čechov je u nás už pětaosmdesát let tištěn a čten a přes sedmdesát let hrán předními i méně předními divadly. Pro obě strany se všechno začalo šťastně: první Čechovova povídka, uveřejněná u nás v příloze Národních listů 9. prosince 1888, nese titul Štěstí. Ač v ní autor nesliboval lidem nic příliš příjemného ani jistého v oboru lidského štěstí, ba jeho poselství bylo takřka zdrcující - zemřeš, člověče, a nikdy se vlastně ani nedovíš, co je štěstí - ač se tedy mladý autor představil jako bořitel iluzí a kazisvět, zabydlel se v čtenářské a divadelní obci natrvalo. Nemluvě už o tom, jak se jeho tvůrčí metody chopili i v dalekém světě velcí moderní autoři. 
"Tak mi připadá, jako by byl autor psal Strýčka Váňu krví vlastního srdce," napsal kritik v roce 1901 v Divadelních listech. Snad i proto je Čechov tak blízký čtenáři tehdejšímu i dnešnímu: krev vlastního srdce zůstane krví, ať se uvnitř člověka nebo kolem něho změní cokoliv. Pravda, zmýlil se o dvě století v odhadu, kdy dojde k zásadní změně ruského života. Ani s tou mýlkou není pronikavost jeho pohledu o nic menší ani nepravdivější a krev jeho srdce o nic méně krvavá. Čechov byl lékař a umělec. Snad to bylo to nejšťastnější spojení profesí právě pro zasvěcené vnikání do lidského nitra. Až na dno lidského nitra. Čechov sám spojení svých profesí charakterizoval typicky po čechovsku - medicína je prý jeho zákonná manželka, literatura jeho milenka. 
Byla to milenka poněkud nepokojná a náročná. Úkolem umění totiž je - podle Čechovových slov - hájit člověka. Kdo chce být hájen, nesmí ovšem být jen povrchním čtenářem. Povrchnímu čtenáři uklouzne otázka, jak že to pan spisovatel hájí člověka, když obnažuje jeho rozervané nitro, když ukazuje jeho bídu tělesnou i duševní, jeho ubohost, směšnost, trapnost, jeho nicotnost a jeho prohry. Čechov však trpělivě odpovídá. Odpovídá přímo v díle, a to i v těch nejmenších povídkách. Tak v Aňutě musí student Stěpan Kločkov prohlédnout, v jaké špíně a ubohosti žije, naopak v Talentu tři malíři nikdy nepochopí, že se jim nedostává to nejdůležitější, aby se stali skutečnými umělci. Pochopí to však čtenář. Čechovovo umění hájí člověka právě tím, že mu ukazuje přesně na napadená místa v jeho nitru. Ukazuje mu je tak sugestivně, že se zdá takřka nemožné, aby si jich postižený nevšiml a nezačal se sám proti nim bránit. Bránit se sám proti sobě, proti všemu zlému a ubohému uvnitř i vně... 
.....Čechov byl, je a zůstane zamyšleným hlasatelem pravdy, zejména pravdy umělecké. 
Sám o tom kdysi napsal: 
"Umění je tím zvláštní a dobré, že v něm nelze lhát. Je možné lhát v lásce, v politice, v medicíně, je možné oklamat lidi i samého pánaboha - byly i takové případy - avšak v umění klamat nelze." 
Lubomír Vaculík

Česká umělecká próza (Jirásek, Pleva, Čech, Němcová)

Komentář k původnímu titulu DV 15162 Česká umělecká próza z roku 1963: 
Druhý výběr umělecké prózy, první část ve školní řadě GK obsahuje jednak kratší literární útvary (povídky a pověst), jednak výňatky z delších děl. Zvukové snímky jsou určeny pro literární výchovu šestého až devátého ročníku základní devítileté školy. Rozšiřuje se jimi dosavadní soubor umělecké prózy na gramofonových deskách, vydávaných Gramofonovým klubem pro literární vyučování. 
Plocha dvou gramofonových desek určovala rozsah a počet textů. Při jejich volbě se přihlíželo k četbě žáků, která je stanovena učebními osnovami z roku 1960. V souboru je především zastoupena mimočítanková četba, aby se v každém ročníku mohl uplatnit poslech některé ukázky při práci s díly mimočítankové četby. Vzhledem k praxi byly voleny z těchto děl jiné ukázky, než které byly pojaty do čítanek; lze jich využít v besedách, ve kterých se kombinuje rozhovor o domácí četbě žáků s poslechem, čtením a výkladem vybraných ukázek. 
Poslech ostatních próz, které žáci mají v čítankách příslušných ročníků, obohatí a zpestří možnosti práce s textem. 
Poslech uměleckého přednesu je nejenom osvědčeným prostředkem přímého citového účinu literaatury: rozvíjí také pozornost žáků ke zvukovým kvalitám jazyka a tím přispívá i ke tříbení výrazného, pěkného čtení a přednesu, i když žáci nebudou vedeni k napodobování profesionálních umělců. 
Tento druhý výběr se ve své první části věnuje ukázkám z tvorby Aloise Jiráska (Pověst o Ječmínkovi ze Starých pověstí českých), Josefa Plevy (převyprávěný Robinson, pův. D.Defoe), Svatopluka Čecha (Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století. Kapitola X.) a Boženy Němcové (úryvek z Babičky)

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

od C

Čapek: Bílá nemoc

Čechov: Újezdní Hamlet

Česká umělecká próza

Česká umělecká próza

Česká umělecká próza (Jirásek, Pleva, Čech, Němcová)